Cirkusové vtipy

"A slepici by jste dovedl napodobit?" táže se ředitel klauna, který mu předvádí své nové číslo.
"Ale ovšem."
"Dobře, tak mi sneste vejce."

"Víte, pane řediteli, co roste bez slunce i bez vody?"
"Nevím, klaun."
"Přece ceny."

V oddělení historických zbraní muzea říká jeden zaměstnanec druhému:
"Na toho chlapíka si dávej mimořádný pozor. Je to známý polykač mečů!"

Diváci v cirkuse se popadali za břicho.
V bufetu prodávali zkaženou zmrzlinu.

"Přátelé, představte si, co se stalo." vypráví s úžasem svým společníkům z cirkusu polykač nožů.
"Můj synek, kterému je teprve devět měsíců, spolkl první špendlík!"

"Pane řediteli, pane řediteli! Kdyby tu před vámi ležel na jedné hromádce rozum a na druhé hromádce peníze, kterou hromádku byste si vzal?"
"Ale, August, to je přece jasné, rozum!"
"No, já bych si vzal peníze."
"To jsem nevěděl, že jste tak chamtivý, August!"
"To víte pane řediteli, každej si bere, to co mu chybí!"

Na dveře ředitelské maringotky v noci kdosi buší a volá:
"Pane řediteli, hoří cirkus!"
"Tak proč budíte mě? Vzbuďte raději polykače ohně!"

Přijde borec do hospody a vidí, že je tam úplně prázdno. Tak si sedne k baru a říká majiteli hospody, že by pro něj měl skvělý nápad, jak zvednout návštěvnost. Majitel je pochopitelně celkem vstřícný, jelikož by to rád přivítal. Tak ten chlápek vytáhne takovou plechovou krabici a na ni postaví kachnu s kloboukem. A kachna najednou začne tancovat na špičkách. Majiteli se to hrozně líbí a tak říká, že to za těch pět stovek, o které si ten maník řekl, bere. Plácnou si, krabici postaví na pult. Do druhého dne se novinka rozkřikne a každý se jde podívat. V hospodě narváno. Zase přijde ten chlápek a baví se s majitelem: "Tak co, jak jste spokojený ?"
"Jo, je to bezva. Jen mi řekněte, jak to uděláte, aby ta kachna přestala tancovat?"
"To je snadné. Stačí otevřít tu krabici a sfouknout ty svíčky uvnitř."

Klaun hned po ránu spadl ze schůdků maringotky, vzápětí nedopatřením šlápl kočce na ocas a potom rozbil servis na kávu. "Nemohu pochopit, klaun," povídá mu ředitel, "jak můžete za jediný den stačit provést tolik, ale zatraceně tolik pitomostí?"
"To je jednoduché, pane řediteli. Já jsem dneska vstal o něco dřív..."

V hospodě se baví o imitátorech:
"Jeden z hostů se též po dlouhém poslouchání zapojí do hovoru. "Ty příhody, co tady vypravujete, jsou pro malé děti. To já znám jednoho imitátora, ten když zakokrhá, tak začne vycházet slunce!"

"Kde pracuješ?"
"V cirkuse."
"A co, dobrá práce?"
"Jo, celkem to ujde. Dvakrát denně strčím na chvíli hlavu lvovi do tlamy a potom mám zase volno."

Toulá se chlápek po pouti. Až dojde ke dvěma stanům.
Na tom větším je napsáno "CIRKUS" a na tom druhém visí nápis "POKLADNA - Kdo neuhádne, vyhraje vstupenku do cirkusu."
Chlapík si říká:
"To přece nebude nic těžkýho, budu hrát hloupého a dostanu zadarmo lístek."
Tak jde dovnitř stanu s nápisem "POKLADNA" a tam je tma.
Náhle se z nějakého ampliónu ozve:
"Udělej šest kroků dopředu!"
Tak je udělá. Amplión zase:
"Teď tři kroky doleva!"
Raz, dva, tři kroky. Amplión:
"A teď dva dozadu!"
Chlap udělá krok a spadne do díry vyplněné něčím hustým a mazlavým.
"No sakra, to jsou snad sračky nebo co!"
"Uhodnul, další!"

"Včera jsem byl ve varieté. Kouzelník tam strčil krásnou ženskou do bedny a pak ji přeřízl."
"No a? To já umím i v autě."

"Pane řediteli, víte, jaký je rozdíl mezi dobrou a špatnou radou?"
"To opravdu nevím, August."
"Dobrá rada je drahá a špatná rada přijde draho!"

"Představte si, pane řediteli, že jsem včera vypil dvaatřicet minerálek!"
"Kristepane, klaun! Proč tolik?"
"Na vztek! Víte přece, že jsem abstinent..."

Víte, kolik cirkusáků je potřeba na výměnu žárovky ?
.
.
Dva. Jeden šroubuje a druhý dělá na buben virbl.

Klaun August běhá dokolečka a křičí:
"Pane řediteli, pane řediteli!"
"Co je zase, August?"
"Pane řediteli, může se říkat panu řediteli osle?"
"Samozřejmě, že ne, August!"
"A pane řediteli, může se oslovi říkat pane řediteli?"
"To se může, August!"
"Tak to vám pěkně děkuju, pane řediteli!"

K řediteli cirkusu přijde chlap a vysvětluje mu, jaké má připravené nové číslo, které má oživit obehraný program.
"Do obrovské kádě v manéži se nalejou řídké výkaly, u stropu bude viset na laně pytel s pískem. Dovedete si představit, pane řediteli, tu krásu… Podělaná manéž, podělaní diváci, podělaný chlap, co přeseknul to lano, podělaná hudba zahraje tuš a já vejdu celý v bílém."

Markéta přiběhne domů a radostně volá:
"Mami, víš, s kým jsem se dnes seznámila?"
"To nevím, povídej..."
"S Markem... A představ si mají koně, hrad a dokonce i vlastní střelnici..."
"Táto, slyšel jsi?" volá máma. "To by byla partie."
"Uklidněte se obě," zabručí táta, "to je určitě syn místního kolotočáře... Jeho táta na to kdysi balil mojí sestru."

Manželka jednoho postaršího, trochu tělnatějšího drezéra, který si dal rád po obědě dvacet, se jednou celá udýchaná vracela z většího nákupu. Vešla do maringotky, hodila tašky na stůl, unaveně dopadla na židličku a spustila: "Ty chlape jeden líná. Co jsem byla pryč, nic jsi neudělal?"
"Ale jo. Zrovna před chvílí jsem nalakoval tu židličku, co na ní sedíš."