Vtipy o dětech

Malé děvčátko zvedlo telefon a po chvilce povídá:
"A který šéf mého tce vy jste? Ten tučňák nebo ten debil?"

Jde Jeníček s tatínkem po měste a míjejí bordel.
Jeníček se ptá svého otce:
"Tatínku, co je tohle za dům?"
"To je dům radosti."
"Jé, tak se tam pojď podívat."
"To nejde, až jindy."
Druhý den se Jeníček vypraví do domu radosti sám. Vejde dovnitř a potká ho kuchařka. "Copak tu deláš?" ptá se ho.
"Tatínek říkal, že je to dům radosti, tak mi nějakou udělejte."
A tak mu kuchařka udělala 3 palačinky s čokoládou.
Když prišel Jeníček domů, otec se ho ptal, kde byl.
"Byl jsem v domě radosti."
"Cože? No - a jaké to bylo?"
"Ani se neptej. První jsem zvládl v pohodě, druhá už mi dala zabrat a tu třetí jsem jen roztáhl a vylízal!"

V supermarketu tlačí mladý otec vozík s potravinami a šíleně uřvaným děckem. Muž téměř něžně opakuje:
"No tak, Honzo, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Honzo..."
Nachomýtne se k tomu nějaká ženská a s uznáním povídá:
"To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým. Takhle Honza vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka."
Na to otec:
"Paní, mýlíte se. Já jsem Honza!"

Rodiče večer spěchají do divadla a pustí svému dítěti gramofon, aby po doposlechnutí desky šlo spát.
Vrátí se za tři hodiny, dítě bije hlavou o zeď a volá:
"Chci! Chci! Chci!"
Z gramofonu se ozývá:
"Chcete slyšet pohádku?...Chcete slyšet pohádku?...Chcete slyšet pohádku?..."

Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se jich ptá:
"Tak děti, a kdopak ví, kolik je 1+2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit... Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malý chlapeček: "Já nevím, kolik je 1+2, ale vím, že je to určitě stejně jako 2+1, jelikož sčítání je na tělese reálných čísel komutativní."

Malá Hedvika pije vodu z kaluže a bratr ji varuje: "Nepij tu vodu, jsou v ní bacily."
"Už ne, před chvílí jsem je přejela kolem!"

Pepíček jde s tatínkem na procházku a Pepíček se ptá:
"Tatínku, co je támhleto?"
"To je švestka modrá, Pepíčku."
Pepíček se zamyslí a povídá: "Tatínku, a proč je ta švestka červená, když je modrá?"
Tatínek odpoví: "Protože je ještě zelená!"

Jde takhle Hurvínek s babičkou. Tu náhle Hurvínek na zemi spatří pětitisícovku.
"Babičko, můžu si tu pětitisícovku sebrat?"
"Ne, co je na zemi, to se nesbírá!"
Po chvilce babička zakopne a povídá:
"Pomoc Hurvajz!"
A Hurvínek na to: "Co je na zemi, se nesbírá!"

Ptá se paní učitelka dětí, kdyby přišel kouzelný dědeček, jaké by měly přání. Frantík chce, aby jim konečně něco vrátili v restituci, Mařenka, aby měla na vysvědčení samé jedničky a Pepíček, aby byl celý chlupatý. "A proč Pepíčku?"
"Sestra má dole chlupatý jen takový trojúhelníček a každý den s ním vydělá tři tisíce!"

"Sousedko, proč mlátíte to své dítě?"
"Kvůli pohádce. O třech kůzlátkách."
"???"
"Včera jsem šla totiž do města a zapomněla jsem si doma klíče. A když jsem přišla domů, tak jsem musela na celý barák řvát: Otevři, to jsem já, tvoje stará koza!"

Jirka zůstane dva dny sám doma, protože jeho rodiče odjeli na služební cestu.
Jde do obchodu a ptá se prodavačky:
"Prosím vás, nemáte tu něco za korunu, čím bych rodiče překvapil?"
Prodavačka se rozmýšlí a potom praví:
"Tak tady máš jedny zápalky."

Přijde babka od kadeřnice a ptá se vnuka:
"Honzíku, že už nevypadám jako stará babka?"
"Ne babi, teď vypadáš jako starý dědek!"

"Mami, dáš mi dvě koruny na lízátko?"
"Ale Pepo, vždyť už jsi velký kluk!"
"Tak mi dej dvacku na pivo!"

"Mami, mami, já jsem letadlo..."
"Tak vyskoč z okna a nelítej po bytě..."

Čůrá na chodníku pětiletý kluk. Přijde k němu policajt:
"To se tady nesmí. Okamžitě přestaň, nebo ti toho tvýho camfrdlíka uříznu."
Kluk jde dál a za chvíli vidí nad kanálem na bobku holčičku:
"Hele, to se nesmí," křičí na ni, zvedne jí sukýnku, ale pak mávne rukou:
"Čůrej dál. U tebe už ten polda byl... viď?"

V hotelu na recepci:
Host: "Poslal jsem vám postel."
Recepční: "My jich máme dost, ale přesto moc děkujeme."
Host: "Plosím, ládo se stalo..."

Pepíček ke své babičce: "Děkuji za dárek."
"To nestálo za řeč."
"Já si to taky myslím, ale mamka říká, že přesto musím poděkovat."

Přijde cizí pán k Pepíčkovi a ptá se:
"Nevíš náhodou, kde bydlí pan Novák?"
"Vím, táhle naproti v 12. patře, chcete tam zavést?"
"Ano."
Tak jdou, zjistí, že nejede výtah, proto jdou poschodech. První patro, druhý patro... A úplně nahoře Pepíček říká: "Tady ty dveře, ale právě je dole na lavičce."

Baví se tři chlapci na dvorku: "Můj táta se nebojí divokých zvířat!"
"To můj se nebojí ani duchů!"
"Tak to já mám tátu nejstatečnějšího - on se nebojí ani mámy!"

Prodavač se ptá Pepíčka:
"Opravdu tě poslali koupit čtyři kila bonbónů a dvacet deka brambor?"