Vtipy o dětech

Asi dvanáctiletý chlapec sedí na lavičce v parku a kouří jednu cigaretu za druhou.
"Takový malý a už krade otci cigarety," povídá mu okolojdoucí děda.
"Co by jsem kradl? To mi dala mladší sestra..."

"Heč," chlubí se Pepík, "maminka mi koupila fíky."
"To je toho," na to Hanička, "náš tatínek říkal, že mi nechá vytrhnout mandle!"

"Maminko, jak to, že máš tak hebké ruce?"
"Protože nádobí umývá tatínek!"

Malý Honzík šeptá tátovi do ucha:
"Když mi dáš 10 korun, povím ti, co říká mámě každé ráno jeden pán."
Znepokojený otec vytáhne minci a dá ji synovi.
"Tak co říká?"
"Dobré ráno, nesu vám poštu."

Pravda o rodičích - když si malý, naučí tě chodit a mluvit a potom chcou, aby si seděl doma a držel hubu.

Pepíček je na kolotočích a smutně se dívá na dráhu jezdících autiček. Tatínek přijde za ním a ptá se Pepíčka:
"Pepíčku, proč nejdeš taky na autíčka?"
Pepíček odpoví: "Protože jsem před půl hodinou snědl rumovou pralinku."

Matka povídá své čtrnáctileté dospívající dceři:
"Měli by jsme se o některých věcech vážně poradit."
"A co chceš vědět, mami?"

"Ty, Terezko moc zlobíš!"
"Vzpomeň si na Karkulku, co se jí stalo, když neposlouchala!"
"A ty si, babi, vzpomeň, koho vlk sežral první!"

Otec kárá svého syna:
"Namísto toho, aby si se věnoval studiu, běháš za babami!"
"Ale tati, to je trochu jinak..."
"Žádné ale! Kdo je tu otec, ty a nebo já?"
"Oba otče, oba."

"Děti se už začínají ptát..." začíná významně manželka při návštěvě otce ve vězení.
"Kde je jejich otec?" potěší se vězeň.
"To ne, ale kam jsi schoval ty ukradené peníze!"

U Nováků zvoní telefon. Pětiletý Kuba zvedne sluchátko a tam se ozve: "Haló, je tam někdo?"
"Ano, já a moje sestra."
"Tak mi ji dej k telefonu."
"To těžko. Já ji nesmím vytahovat z kočárku."

Pozdě večer:
"Maminko, maminko, tatínek je zase opilý?"
"A jak jsi to, dceruško, poznala?"
"Je v koupelně a holí zrcadlo..."

Babička zpívá večer vnukovi ukolébavku. Po chvíli se vnuk ozve:
"Babi, jdi si zpívat do kuchyně - chce se mi spát."

"Chlapečku, pro koho kupuješ tolik cigeret?" ptá se malého špunta prodavačka.
"Ale, pro celou třídu!" odpovídá kluk upřímně.

Přijde holčička k holiči a v puse má žvýkačku. Žvýkačka ji spadne na zem mezi ty vlasy, ona ji sebere a žvýká dál. Holičovi to je divné a ptá se: "Ty holčičko, nemáš ji chlupatou?" Ona: "Prosim vás, v pěti letech?!"

Rodina tráví víkend na chatě, daleko od lidí. V noci přijdou na ženu náhlé bolesti a začíná rodit.
Vše probíhá za otcovy asistence a malý Pepíček dostal za úkol svítit baterkou, neboť chata je samozřejmě bez proudu.
Nový človíček přichází na svět a otec ho, jako správný "porodník", uchopí za nožičky a plácne po zadečku.
To už Pepíček nevydrží a zvolá: "Správně, tati, jen mu dej! Ať tam příště neleze!"

"Pavlíčku, dej paní Novákové na rozloučenou hezkou pusinku," vybízí babička pětiletého vnuka.
"Nedám, bojím se."
"A čeho, prosím tě?"
"Že by mi dala facku, jako včera tátovi."

"Maminko, děti ve škole mi říkají, že mám velké a špičaté zuby."
"Ale Pepíčku, přece by jsi jim nevěřil! Vždyť ty máš zuby jako perličky! Ale teď už prosím běž do pokojíčku, aby jsi nám tu nepoškrábal podlahu."

Doktorka se ptá chlapečka: "Co tě to, proboha, napadlo, Honzíku, sníst houbu na nádobí?"
"Já za to nemůžu," brání se malý pacient.
"Díval jsem se do atlasu hub a nikde jsem nenašel, že by nebyla jedlá."

Pepíček žaluje: "Mamí, Žanetka maluje šplošté oblážky!"
"Ty také?" ptá se maminka.
"Né, já šem němel kšídu!"