Školní

Otec vysvětluje synovi záporná čísla:
"V autobuse jedou 4 lidi."
"Vystoupí jich 6."
"Kolik jich má nastoupit, aby byl autobus prázdný?"

Učitelka se ptá v češtině žáků:
"Sem pěkná. Jaký je to čas?"
"Minulý!"

"Hochu, hochu, to tvé učení mě stojí hromadu peněz," povídá otec synkovi.
"Vidíš, tati, a to se moc neučím..."

Přijel otec do města navštívit svého syna na studiích. Přijde ke dveřím pokoje ve kterém syn bydlí a zavolá pootevřenými dveřmi:
"Prosím Vás, bydlí tady Jiří Nedbal?"
"Jó, položte ho na kanape jako vždycky."

Učitelka péruje děcka za to, že se nenaučila znát periodickou tabulku:
"Když mi bylo tolik, kolik je teď vám, uměla jsem nazpamět nejen názvy, ale i atomové hmotnosti!"
Jeden chlapeček s nevinnou upřímností povídá:
"No jo, paní učitelko, ale tenkrát jich ještě bylo děsně málo!"

Paní učitelka se ptá:
"Čím se děti proslavil praotec Čech?"
Přihlásí se Pepíček:
"Uváděl Chcete být milionářem."

Učitel stojí před kompletně popsanou tabulí a bezradně se rozhlíží:
"Čím to mám utřít, když tu nic není?"
"Mokrou houbou," ozve se ze třídy.

Zloděj poučuje svého syna před odchodem do školy:
"Nezáviď spolužákům, když se chlubí, co všechno doma mají. Raději si zapamatuj, kde bydlí..."

Povídá učitel:
"Kdo tu čučí jako tele, z toho vyroste vůl."

"A jakou barvu má vlastně voda? Tak, Honza..."
"Voda," pane profesore, "nemá žádnou barvu, ale když do ní strčíte nohy, ztmavne."

"Co jsi se dnes naučil ve škole nového?"
"Jak si zdřímnout s otevřenýma očima."

Přijde chlapeček domů a říká otci:
"Tati, paní učitelka nám říkala, že si lidé mají vzájemně pomáhat."
"Ovšem, to je správné," povídá otec.
"Tak mi uděláš ten úkol z matematiky, viď?"

Dívka byla na zkoušce z anatomie, ale protože byla trošičku dutá, tak jí hrozila čtyřka. Onen zkoušející měl ovšem pochopení pro studenty a tak jí dal zachraňující otázku: "Z jakého svalstva jsou stydké pysky?"
Ona dívčina se zamyslela a nesměle pípla: "Z příčně pruhovaného?"
A zkoušející na to: "Tak si s nimi zatleskejte a přijďte příště!"

Mladá pěkná zeměpisářka nastoupí na svojí první školu a vyučuje první hodinu. Stojí před mapou evropy a ukazuje:
"Tak, děti tady máme Alpy a tady Karpaty..."
"Vošukám tě!" ozve sa zřetelně do toho ze zadní lavice.
"Ooopakuji toto jsou Alpy a toto Karpaty..." koktá v rozpacích učitelka.
"I tak tě vošukám!!!"
Učitelka to nervově nezvládne a celá bez sebe utíká rovnou za ředitelem:
"Pane řediteli, ze zadní lavice mi jeden žák vyhrožuje, že mě vošuká!"
"Má vlasy do červena?" ptá se ředitel.
"Ano."
"A křivou hubu a velký nos?"
"Ano, ano, je to on!"
"Tak ten tě fakt vošuká!!!"

"Pepíčku, učil jsi se vůbec?"
"Ano."
"A jak to, že máš v domácím úkolu tolik chyb?"
"Protože chybami se člověk učí..."

Syn vášnivého rybáře přijde ze školy domů a hned ve dveřích povídá:
"Dnes jsem ve škole dostal takovouuuuhle jedničku!"

"Měsíc je důležitější, než Slunce," řekl žák, "svítí, když je tma."

"Nováková," vyvolá učitelka při hodině jednu ze studentek, "utvořte nám budoucí čas od slovesa miluji."
"Budu se vdávat," zazní pohotová odpověď.

Při vyučování se profesorka ptá studentek:
"Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše nitro a činí nás lepšími?"
Simona se přihlásí a povídá:
"Vy určitě myslíte podprsenku."

Děti jdou na procházku a přijdou k rybníku a hned se jdou koupat. Paní učitelka si říká:
"No, nemám sice plavky, ale děti z toho nemají rozum, tak můžu jít jen tak."
Tak se svlékne a Pepíček se jí ptá:
"Paní učitelko, co to máte mezi nohama?"
"No, víš, Pepíčku, ehm, to mám z války."
"Ale! A zrovna na píče!"